1945–1950
Při poválečné obnově Junáka v roce 1945 pracovaly dívčí a chlapecký kmen úplně samostatně. Všechny dívčí oddíly v Plzni byly ve společném okrsku pod vedením okrskové velitelky Marie Benešové (Blaženky). Pro dívčí oddíly byl postaven Domov skautek či Skautský domov na styku Květné a Habrové ulice u papírny. Na jeho otevření 31. 5. 1947 přijela i sestra náčelní Vlasta Koseová.
V období 1945–1950 byla sestra Jana Uhlíková (Vojáčková) – Uhlík členkou 27. dívčího oddílu Peruť a sestra Miluška Karhanová (Náhlíková) – Míša členkou 14. dívčího oddílu Včely v Plzni – Hradišti.
1968–1970
V roce 1968 se uvolnila politická situace v naší zemi. V dubnu se sešli bývalí činovníci Západočeské oblasti Junáka v ZK DaS v Jablonského ulici. A zde se dohodly sestry Vojáčková a Náhlíková, že budou společně pracovat při vedení oddílu. Protože každá byla z jiného oddílu, převzaly volné číslo 6. Klubovny nebyly, ale podařilo se domluvit, že bylo možno používat místnosti Agitačního střediska vedle pošty na třídě Budovatelů (dnes Francouzská tř.) na Slovanech. Střelka se do půl roku rozrostla na 80 členek, a to bylo nezvládnutelné. Oddíl se proto v říjnu 1968 rozdělil na 3 části – a to pod čísly 5., 6. a 7. Na 3. junáckém sněmu v listopadu 1968 bylo rozhodnuto, že střediska budou koedukovaná. Rozhodly jsme se, že se připojíme k 5. středisku Střela. Náš oddíl přijal číslo 55. a jméno Bílá střelka.
V roce 1969 jsme v Českém údolí začaly stavět klubovnu. Nebyly jsme samy – byly tu budovány 3 klubovny chlapeckých oddílů a dvě klubovny dívčí. Svůj první tábor jsme měly v roce 1969 ve Svojšíně u řeky Mže. Převzaly jsme ho po 55. oddílu Bílá střela.
Na podzim nás čekalo plno práce. Zúčastnily jsme se Svojsíkova závodu. V krajském kole 6. 9. 1969 naše hlídka v kategorii skautek zvítězila, a tak jsme 28. 9. 1969 jely na ústřední kolo do Prahy. Tam to bohužel bylo až 14. místo.
Doma v Plzni nás čekal závod pětičlenných hlídek – Knappův memoriál. 5. ročník byl 1. listopadu 1969. Naše světlušky obsadily 2. místo a skautky 1. místo.
Vánoční besídku už jsme měly v nové klubovně, i když tu stále ještě bylo plno práce. V roce 1970 jsme tábořily u rybníka Chvalov poblíž Čekanic u Blatné. Postavil ho 53. chlapecký oddíl Šedá střela, s nímž jsme dobře spolupracovaly. Byl to však náš poslední tábor. Naše světlušky se zúčastnily závodu o vlajku sestry náčelní a zvítězily v krajském kole. Ústřední kolo, které mělo být v září v Potštejně, se už nekonalo. Skautská organizace opět musela ukončit svou činnost (úředně 2. 10. 1970). Přišly jsme o svou klubovnu i o svůj oddíl.
1990
Po sametové revoluci v listopadu 1989 došlo k obnovení skautské činnosti. A tak ve středisku Střela začaly v březnu 1990 znovu pracovat i původní dívčí oddíly – 2., 3., 50. a 55. – s vůdkyněmi z minulého období před dvaceti lety. Vracely se k nám původní členky a hlavně jejich dcery. Vznikla však trochu komplikovaná situace. Koedukovaný turistický oddíl začal pracovat jako 55. Bílá střela. Po rozdělení na chlapeckou a dívčí část bylo vhodné, aby oba oddíly ve společné klubovně měly stejné číslo i barvu. A tak se náš oddíl nabídl, že nově vzniklému dívčímu oddílu své číslo i barvu přenechá. Pak jsme požádaly 53. chlapecký oddíl, zda můžeme převzít jeho číslo a barvu. A tak vznikl 53. dívčí oddíl Šedá střelka.
Vedení oddílu se ujala Dagmar Tobková – Dáša, zástupkyně jí dělaly bývalé vůdkyně oddílu Jana Vojáčková – Uhlík a Miluška Náhlíková – Míša. Zpět jsme získaly i naši původní klubovnu v Českém údolí, nyní značně zdevastovanou.
Přes různé překážky, které se nám stavěly do cesty, je v Šedé střelce registrováno skoro čtyřicet světlušek a skautek. Rozděleny jsou do pěti družin – dvou světlušáckých (Veverky a Srnky) a tří skautských (Lišky, Sovy, Ještěrky).
Vzhledem k nedostatku táborového vybavení a vhodného tábořiště vyráží skautky o letních prázdninách jen na pár dní do Strašic, světlušky pak tráví společně poslední prázdninový týden v Málkově na tzv. Vosím táboře.
V září vystřídala hodně zaměstnanou Dášu ve vedení Hana Vaindlová – Jedle. Družiny našich nejmenších, tedy Veverky a Srnky, se spojily do jedné, zato nám však přibývá nová družina Vyder. Začátkem listopadu vítězí naše pětičlenné družstvo skautek v Memoriálu Jožky Knappa.
1991
O letošních Velikonocích složila velká část oddílu slavnostní slib v malebném údolí řeky Střely nedaleko Mladotic. V květnu k našemu velkému překvapení vyhráváme okresní kolo Svojsíkova závodu. Dříve, než můžeme toto umístění potvrdit i v oblastním kole, jedeme na první pořádný letní tábor. Nezapomenutelné tři týdny trávíme na tábořišti Šedé střely na Výrovském potoce u Holostřev na přelomu července a srpna. Celým táborem se vine legenda o zlatokopech.
Začátek nového školního roku probíhá především ve znamení příprav na oblastní kolo Svojsíkova závodu. Díky dalšímu vítězství postupujeme až do ústředního kola, které se koná v Roztokách u Prahy. Tam jsme skončily na 15. místě.
Ke třem družinám skautek (Sovy, Lasičky, Lišky) a dvěma družinám světlušek (Veverky, Ještěrky) přibíráme ještě nejmenší světlušky – Káňata. Některé z nich nechodí ještě ani do školy.
Podzimní prázdniny trávíme opět u řeky Střely.
1992
Jaro a léto vyplňujeme prací – stavíme si vlastní podsady a spolu se Zelenou střelou budujeme některé stavby na nynějším tábořišti, jen asi 500 m od louky, kde jsme byly před rokem. Ne nadarmo je však tento tábor nazýván táborem smůly – tři dny před jeho vypuknutím jsme totiž nuceny kvůli úřednickému omylu hledat místo jinde. Přesto, že celý tábor vytrvale pršelo a my se brodily až po kolena v bahně, tráví tu s námi týden i malá Káňátka. Celotáborovou hrou byl tentokrát Alvarez.
V září jsme zůstaly prakticky bez vůdkyně, protože Jedle se vzdala vedení. Vedení se prozatím ujala oddílová rada, v níž docházelo k různým neshodám ohledně dalšího směřování oddílu. Tato napjatá situace bohužel na podzim vedla k odchodu většiny Sov, které si založily svůj vlastní oddíl ve 3. středisku.
Naše světlušky získaly první místo v Knappově memoriálu, skautky byly druhé.
1993
Šedou střelku vede Pavla Holá – Andy. Na okresním kole Svojsíkova závodu nemůžeme chybět ani letos. Jako druhé postupujeme do oblastního kola, ve kterém jsme to ostatním pořádně nandaly. Jak se zmiňují doboví kronikáři: „Jak už to v našem oddíle začíná být zvykem, postoupily jsme do ústředního kola…“ (z 1. místa). Nepředbíhejme však událostem.
Tábor máme opět na louce Šedé střely u Výrovského potoka a je opředen legendou z historie Inků. V září míříme trochu ztrémované na ústřední kolo SZ do Liberce. Nikdo z nás by ani ve snu nepomyslel, že bychom mohly i tady pocítit, jak chutná vítězství, a přece se nám to povedlo. V Knappově memoriálu tentokrát bodovaly světlušky, vybojovaly krásné druhé místo.
1994
Klubovna nám začala být malá, a tak jsme se rozhodly přistavět přístěnek na různé nářadí apod. Zatímco ty starší z nás za vydatné pomoci rodičů budovaly onen přístěnek, světlušky pilně trénovaly na Závod o putovní vlajku náčelní. V okresním kole tohoto závodu také zvítězily.
Táboříme znovu u Výrovského potoka, tentokrát si však nehrajeme na Indiány, nýbrž na horolezce. O letních prázdninách se ještě devět z nás podívalo na Evropské jamboree v holandském Drontenu.
Po Andy přebírá štafetu vedení oddílu zase Dáša. Máme už jen dvě družiny skautek (Veverky a Lasičky) a jednu družinu světlušek (Káňata). Z Memoriálu Jožky Knappa si diplom odnáší opět naše světlušky (3. místo).
1995
Po okresním kole Svojsíkova závodu máme zase důvod k radosti – jsme první! V oblastním kole jsme však skončily až třetí, a tak do Ostravy na ústřední kolo pojedeme jen mimo soutěž (zde jsme byly 11.).
Na léto jsme si půjčily tábořiště od příchovických skautů, kteří jsou v Belgii, a tak si po dlouhé době děláme všechno bez pomoci Šedé střely. I tak jsme to zvládly a zažíváme pěkných čtrnáct dní u rybníka Drnovka na Manětínsku. V táborové hře se vracíme do doby pravěké.
V tomto roce začínáme vydávat oddílový časopis pod názvem KALOS KAI AGATHOS, který se postupně měnil na Šedá ústřelka, Šedá střelka až na dnešní ŠOS.
1996
Vedení oddílu hned začátkem roku „zdědila“ Ivana Tobková – Ivka. Na jaře se účastníme Západočeského jamboree a naše světlušky společně s reprezentantkami z Bystřiny vyhrávají okresní kolo Závodu vlčat a světlušek. V oblastním kole v Rokycanech jsou pak třinácté. Na tábor jedeme k hájovně Čertovec u Chříče na Křivoklátsku. Ocitáme se nejen v antice, ale také v hrozném bahnu, které vzniklo po dlouhotrvajících deštích.
Koncem prázdnin se spolu s rovery z Šedé střely vydávají starší skautky na putování kolem řeky Berounky. „Knappák“ letos vyhrávají starší skautky, mladší skautky obsadily ve své kategorii druhé místo.
1997
V dubnu pořádáme první ročník ekologicky zaměřené akce Zelený víkend, který se postupem času stal tradicí. I letos postupujeme z druhého místa do oblastního kola Svojsíkova závodu, kde jsme získaly bronzovou medaili. Krátce před letními prázdninami se účastníme Táborů slovanských skautů Fénix.
Táboříme po dvouleté pauze znovu u Výrovského potoka a pokračujeme v táborové hře na antické téma z loňského roku. Třetí táborový týden tráví v Holostřevech už jen skautky, zato společně s částí Šedé střely. Posledních pár prázdninových dní by byla škoda nevyužít – v podobné sestavě jako před rokem dobýváme svět v blízkém okolí řeky Střely.
Kvůli neshodám ve vedení oddílu nás v září opouští Ivka a naší vůdkyní se stává Hana Poláčková – Pony. V Knappově memoriálu vybojovaly letos prvenství mladší skautky.
1998
V dubnu probíhá v Českém údolí druhý ročník Zeleného víkendu, na němž se organizačně podílíme. 16. 5. jsem zvítězily ve smíšené hlídce se Stříbrnou střelkou v okresním kole Závodu vlčat a světlušek, v oblastním kole v Přešticích jsme byly sedmé. Na začátku léta se část z nás vypravila na Eurocor – setkání slovanských skautů ve Štiavnických vrších. Následující týden jsme strávily poznáváním krásy tamních hor. Teprve na přelomu července a srpna se vydáváme na osvědčené tábořiště u Holostřev na Tachovsku, kde bojujeme s chamtivým loupežníkem Lotrandem, a to každý den v jiném státě Evropy.
V září pokračují v činnosti tři družiny – skautská družina Veverky a světlušácké družiny Lištičky a Káňata. Memoriál Jožky Knappa vyhráváme v kategorii mladších i starších skautek.
1999
Pod heslem „Komu se nelení, tomu se zelení!“ pořádáme v dubnu již třetí ročník Zeleného víkendu. Ani letos nechybíme na okresním kole Svojsíkova závodu, odkud si odnášíme bronz.
Letní tábor máme současně s Šedou střelou na jedné louce 77. oddílu u Hrádku u Sušice. Stávají se z nás afričtí černoši, snažící se zachránit svého šamana.
V září se rozhodujeme pro radikální změnu. Děláme úspěšný nábor nováčků, přičemž nebereme pouze světlušky, ale zakládáme také smečku vlčat. Ta je rozdělena do dvou šestek – modré a zelené. Kromě toho fungují též skautské družiny Žabky a Lišky a velká družina světlušek Káňata.
Skautky se tentokrát na „Knappáku“ umístily na třetím místě.
2000
Hned začátkem února zavádíme v našem oddíle novou tradici – jarní tábor. Trávíme jej na chatě Švýcarák v Novohradských horách. Na 3. března jsme do areálu kluboven v Českém údolí pozvaly všechny bývalé členky oddílu. Bylo to zajímavé ohlédnutí po deseti letech činnosti a hezké setkání s příjemnými lidmi, kteří mají s Šedou střelkou kus společné minulosti. Za vydatné pomoci roverského kmene Šambala se stejně jako v předchozích letech ujímáme organizace nově okořeněného Zeleného víkendu.
První tři červencové týdny trávíme na nové loučce poblíž Javorné v šumavských hvozdech. Celotáborová hra nás tentokrát zavedla zpět do středověku, do přemyslovských Čech za vlády Václava II. Třetí týden nás opustili světlušky a vlčata, kteří byli na skautském táboře většinou poprvé v životě, a tak jsme této příležitosti využili k náročnějšímu skautskému programu.
V tradičním Memoriálu Jožky Knappa se podařilo hlídce roverek vybojovat zlato.
2001
O jarních prázdninách vyrážíme již podruhé v historii oddílu na Švýcarák do Novohradských hor, pro změnu v doprovodu spřátelené Modré střely. Jaro proběhlo hlavně ve znamení příprav skautské hlídky na Svojsíkův závod. Píle, kterou skautky této věci věnovaly, přinesla své ovoce hned v okresním kole. Tam ani v krajském kole v Jablečně se nenašel nikdo, kdo by naši hlídku v počtu bodů překonal.
Letní tábor inspirovaný Foglarovými hrdiny z klubu Rychlých šípů se konal opět u Zejbyšského dvora blízko Javorné. Čtrnáctidenní tábor doplňoval krátký puťáček pro skautky po vlastech českých, při němž jsme navštívili tábory Zelené a Modré střely. Na konci „tábora Rychlých šípů“ se stala ještě jedna významnější změna – Pony, z níž se nám po jarních volbách do střediskové rady stala vůdkyně střediska, předala vedení oddílu Kateřině Trčkové – Montě.
V září nás čekalo ústřední kolo Svojsíkova závodu v Dolní Dobrouči. V konkurenci těch nejlepších hlídek z celé republiky jsme skončily na moc hezkém devátém místě. Na říjnovém Knappově memoriálu za náš oddíl startovalo celkem pět hlídek, nejúspěšnější byla hlídka skautek, jenž se umístila na druhém místě. Bronz si odtud odnesly hlídky vlčat a stařenek a staříků.
Předvánoční víkend jsme strávily společně s Modrou střelou na Šukačce poblíž Javorné.
2002
Hned v lednu jsme uspořádaly pro děti z borských základních škol odpoledne plné her Z pohádky do pohádky. Jarní prázdniny trávíme do třetice všeho dobrého i zlého na Švýcaráku v Novohradských horách, tentokráte ve společnosti královny Kleopatry a dalších postav starověkého Egypta. Začátkem dubna se účastníme celostátní akce Junáka Den otevřených kluboven a o týden později vysíláme poprvé v historii oddílu vlčáckou hlídku na Závod vlčat a světlušek. Umísťuje se na velmi slušném třetím místě, jen o fous od postupového místa.
Tábor trávíme opět na Šumavě, tentokrát ale na jiném místě nedaleko Chvalšovic a společně s hochy z Modré střely. Celotáborová hra nás zavedla do starého Egypta. Na tomto táboře nás byl po dlouhé době úctyhodný počet. Z našeho oddílu se nás zúčastnilo 37 táborníků a z Modré střely 21 táborníků. Celkem tedy 58 lidí. Jednu chvíli nás bylo ale i okolo 65 lidiček. Na tomto táboře vznikla první družina skautů – Rysové.
Nový skautský rok jsme zahájili v září oddílovkou. Přibylo spoustu nováčků a je nás něco kolem 60 skautíků. 10 světlušek, 14 vlčat, 8 skautů, 10 skautek, 8 roverek a 8 činovníků. V říjnu se opět účastníme Knappova memoriálu a celkem úspěšně. Světlušky čtvrté, vlčata druhá a poslední (dvě hlídky), skautky páté, roverky třetí, staroušci osmí. V říjnu jdeme na výpravu do Plas, které se účastní rekordní počet lidiček – 36. Skauti se účastní střediskové hry Pán prstenů. Prosincová výprava nás opět zavádí na Javornou na Šukačku, kde opět s Modrou střelou trávíme předposlední víkend před vánoci.
2003
Jarňáky jsme strávili na Kovářově. Letní tábor byl indiánský, a dokonce nám tam přijel Jáni tatínek na koni. Tábořiště bylo tento rok zcela přeplněné, protože jsme na něm byli společně s Modrou střelou a bylo nás tam snad kolem osmdesáti. Jezdili jsme v kánoích přes potok, rozdělávali oheň na vodě, pořádali jsme módní přehlídku obleků z přírodnin, vyráběli kamarády ze slámy, stříleli z luku, ochočovali zvířata a plnili zkoušky Omako. Míra, Sojky tatínek, se za naší skromné podržtažkové pomoci pouští do stavby našeho altánku, což je kuchyně během tábora a po zbytek roku sklad materiálu. Do teď jsme mu vděční, že ho máme.
V roce 2003 byl ve vlčácké družině založen Řád bílého vlka a v něm po celé dva roky vzkvétal dům čarodějů a dům mágů a s nimi jejich symbolická zvířata ještěrka a havran.
Dobová citace z pojednání o vlčácké družině a Řádu Bílého vlka, kterou zachytil tehdy Jonýs a byla na samostatných webových stránkách, které tato družina měla:
“Když jsem před dvěma lety přišel k našemu oddílu byla smečka vlčat již poměrně zaběhlou záležitostí a vzhledem k tomu, že skauty jsme neměli, bylo předem jasné, že se s ní ještě blíže seznámím. Kam také jinam bych šel? Jako druhý rover (kluk starší 15 let) v oddíle bylo pochopitelné, že se stanu i druhým krotitelem našich ještě mladých vlků. Stalo se. Po roce ve funkci Mauglího, kdy velký kápo, vlk samotář Akéla, byl ještě Čilpan jsem se mnohému naučil. Byl to dobrý Akéla a rád na tu dobu vzpomínám, ale protože počet členů vlčácké smečky přesáhl dvacítku a rozdíly ve schopnostech a hlavně zájmech mezi nejmladšími a nejstaršími byli již poměrně veliké, rozhodli jsme se že založíme družinu skautskou. A tak od září roku 2002 vlčáky vedu já a Čilpan má na krku skauty. Opravdu nevím, kdo je na tom lépe :)) Počet členů tehdy klesl na čtrnáct, ale to se zase brzy změnilo. Konec konců u skautů se to také začalo množit a tento rok se dokonce rozdělili na dvě družiny, posílené o naše dva bývalé šestníky, to je ale jejich historie.
…jak jste se možná z historie oddílu dozvěděli, nebyla smečka vlčat součástí oddílu odjakživa. Teprve až od podzimu 1999 jsme se stali nedílnou součástí oddílové historie. Od té doby ale již uplynulo hodně vody v řece Radbůze, která protéká areálem Českého údolí, kde máme klubovnu a my jsme se již mnohému naučili. Smečkou od jejího počátku prošlo již celkem dost odvážlivců. Po celkem úspěšném náboru se naše smečka rozrostla na 14 členů plus mauglí a vůdce smečky. Na loňských jarních prázdninách jsme znovu zavedli systém šestek, který od nynějška tvrdě uplatňujeme. Šestníci jsou do jisté míry za svoji šestku zodpovědní, mohou své členy i hodnotit (v kokosech). Mauglí s vůdcem smečky zase hodnotí šestníky…
Toto byl úryvek z toho, co o nás před dvěma lety psal Čilpan na předchozích stránkách a ačkoliv se toho mnoho změnilo, mnoho zůstalo při starém. Klubovnu máme stále na stejném místě, systém šestek funguje, počet členů je také víceméně stejný a nechybí ani Mauglí a Akéla, tedy vůdce smečky. Taková zvláštní jména máme podle hlavních postav Knih džunglí od R. Kiplinga a není to to jediné, čím jsme se nechali inspirovat. Máme také Balúovu školu džunglí, zápasíme ve vlčáckém souboji, užili jsme si zábavy, když se vlčata koupala při „skákání do louží“ a dokonce jsme se už naučili i jeden tanec džungle s názvem „Baghíra na lovu“. Předchozí léta jsme také procházeli stezkou džunglí k pokladu ve ztraceném městě, což nebylo rozhodně nic jednoduchého a zvládli to jen ti nejlepší.
…co se nám velice líbí a baví nás je naše celoroční hra, která je založena na knize R. Kiplinga Knihy džunglí. Hra se jmenuje „Stezka džunglí“. Procházíme po takové malované stezce, kde je každé jednotlivé políčko různě barevné a představuje různé postavy z Knihy džunglí, např. hnědé políčko představuje Balúa, oranžové políčko Mauglího, šedé políčko Akélu, černé políčko Baghíru a červené políčko Šer-chána. Pod každým políčkem se schovává nějaký úkol, který si vylosujeme a poté co jej úspěšně splníme, můžeme postoupit dále. Balů představuje znalosti ze stezky, Akéla různé přemýšlecí úkoly, Baghíra zase fyzicky náročné úkoly, Mauglí – úkoly na zručnost a Šer – chán představuje různé záludnosti. Každou družinovku plníme jeden úkol a postupujeme k ztracenému městu…
…dále spolupracuje i se smečkami ze sousedních oddílů. Je to hlavně na bázi různých sportovních klání a společných výprav..
Tato spolupráce přetrvala i v roce minulém, kdy jsme hlavně rozehráli celoroční zápas ve fotbale s Fialovou střelou (nynější Jednapadesátkou), který se hrál jednou za čtrnáct dní na našich družinovkách a sčítalo se postupné skóre. Bohužel jsme nakonec prohráli 6:5, ačkoliv jsme většinu času vedli. Tento rok již nemáme družinovky ve stejný čas a tak jsme se zavázali, že alespoň dvakrát v roce se sejdeme a zakopeme si.
Další věcí, která již zcela patří minulosti je systém kokosů (speciální druh měny, která platila jen v naší džungli), který nás dva roky provázel a který se velmi osvědčil. Ale změna je život a cíle, které jsme si vytyčili na příští rok, či dva si žádají jiné prostředky. Zavzpomínejme tedy alespoň.
…již zaběhlou novinku „Kokosy“ vám už nemusíme představovat. Jak jsme již psali, používáme je při dražbách, kde je možno zakoupit opravdu spoustu věcí. Od obyčejných ořezávátek do školy přes sbírku známek až po válečné štíty, které se báječně hodí na bojové hry, které jsou v naší smečce velice oblíbené. Kokosy používáme i pro motivaci při normální činnosti. Např. nedávno na jarních prázdninách v Novohradských horách na Švýcaráku jsme získávali kokosy či ztráceli za službu v kuchyni, vystupování během dne, pracovitosti při sbírání a zpracovávání dřeva na topení, sbírání rozkutálených koulí a samozřejmě při hrách. Někteří si vydělali celkem slušné peníze. Prostě kdo tam nebyl, ten mohl jen litovat…
Ano, kokosy byli velkou motivací a zajímavý byl rozdílný přístup vlčat k jejich shromažďování. Někteří si je hamounili, aby jich měli co nejvíce, a tak když jsem je stahoval z oběhu, dostalo se mi od někoho astronomických částek, zatímco někteří žili od dražby k dražbě a nesnažili se ani trochu si něco ušetřit. Ale vlčata kokosy nejen dostávali nebo jim byli brány, ale oni si je i pěstovali. Každý měsíc výherce bodování dostal velkou palmu, druhý střední a třetí malou. Úroda na konci roku byla určena právě tím, kdo měl kolik palem a jaké velikosti.
Co jsme tehdy dělali na družinovkách a na výpravách je vše zapsáno v kronice, kterou si vedeme. Náš kronikář Bob někdy sice zapomene zapsat nebo určit toho, kdo zapíše a tak i v kronice je pár mezer, ale víceméně odpovídá a jsme na ni patřičně hrdi, protože ji píšeme společně a nevěřili byste tomu, jakou to někdy dá práci v našem věku něco vůbec napsat. Ani tento text nelze považovat za vyčerpávající pojednání, spíše je to takové maličkaté přiblížení, abyste měli alespoň malinkaté ponětí, co se mezi námi děje. Skutečnost je však daleko zábavnější a ze dvou důvodů se nedá na tyto stránky přenést. První je, že na takovou práci je třeba mít velké literární nadání, které mi chybí. Druhý důvod je, že na to je potřeba mnoho času, který bych sice mohl mít, ale který soustředím spíše na vylepšování přítomného a zajišťování budoucího. Promiň historie, ale pro tebe tu jsou jiní.”
“O výuce v Řádu
O výuce mladých kouzelnických mistrů před dlouhými lety, kdy náš Řád ještě vzkvétal bylo mnoho napsáno ve Veliké knize. Bylo to poutavé a zajímavé čtení, ale rozhodně tam nebylo napsáno to, co bych očekával, že bude napsáno o přípravě kouzelníků. Nejzvláštnější, na tom všem je, že stát se kouzelníkem Řádu Bílého Vlka nebylo až tak otázkou kouzelnických schopností a provázaností jedince s přírodními silami, ale spíše otázkou vůle a čisté mysli. Během studií totiž nebylo cílem se naučit co nejvíce kouzel. A dokonce jsem se dočetl, že někteří žáci prošli studiemi bez použití jediného kouzla, ačkoliv se je naučili. Smět se naučit nějaké kouzlo bylo odměnou. A kouzelníci naučili kouzlo jen toho, kdo si to opravdu zasloužil. Proč tomu tak bylo? Protože kouzlení je velice vážná věc a kdo umí kouzlit stává se mocným. Jeho moc se dá využít dvěma způsoby. Ve prospěch dobra a ve prospěch zla. Proto se také magie začala dělit na „Bílou“ a „Černou“. Náš řád vyučoval magii Bílou, ale i ta se dá zneužít a přeměnit na Černou, což je právě to proč staří mistři učili kouzla jen některé studenty a pouze „za odměnu“. Jen ti kteří se celou duší odevzdali konání dobra a jen ti, jejichž duše byla čistá a jen ti, jejichž vůle byla dostatečně silná, aby nepodlehli svodům zlé strany, se mohli kouzlům naučit. Učitelé naučili kouzlo jen toho, u koho si byli jisti, že nezradí základní principy Řádu. PRAVDU, PŘÁTELSTVÍ A ČEST. Hlavním cílem celého učení bylo tedy osvojení si těchto principů a jejich neustálé zakoušení. Studenti se měli stát čistými tvory, kteří vždy stály za svými přáteli, hájili pravdu a opravdu chápali, co je to čest a jak ji ctít a zachovávat. Nebyla to jednoduchá studia. Ne všichni je dokázali absolvovat, ale každému, komu se to podařilo bylo propůjčeno jméno Řádu Bílého Vlka, a kdybyste tímto učením prošli, pochopili byste, jak velkou to mělo cenu a váhu. Náš řád měl dobré jméno, vážené a pokud bylo něco činěno v jeho jménu, byla to záruka čistoty a dobrých úmyslů. Možná se to nezdá, ale často těžší než kouzlit je být člověkem na kterého je spolehnutí, který má svědomí a ví, co je správné a to si právě zakladatelé tohoto řádu uvědomili.
Rozhodli jsme se neodklonit od tradice a tedy našim hlavním cílem je následovat toto učení a i jeho způsoby. Chceme vychovat kouzelníky přesně podle toho, jak byli vychováváni původním řádem a dopomoci jim k pochopení nezbytnosti výše zmíněných třech principů. Pokud si ale myslíte, že takové učení kouzelniků byla nudná věc, a že toto učení bylo za trest, tak se šeredně pletete, protože učedníci se na další výuku těšili! Byl to totiž nevídaný zdroj dobré zábavy během níž, často nevědomky, přijímali různá poučení a získávali zkušenosti. I my si během družinovek a výprav hlavně hrajeme. Bez her by to nebyla zábava a kdyby nás to nebavilo, nic bychom se nenaučili. Her známe nespočetné množství a musím říci, že každá má svůj smysl. Vlčáci si tak nejen hrají, ale současně prochází nejrůznějšími zkouškami síly, rychlosti, paměti či obratnosti a rozvíjejí soudržnost a spolupráci šestky. Mezi jedny z nejoblíbenějších her patří bojovky s papírovými koulemi, na které jsou některá naše vlčata vyzbrojena zdobenými štíty, které dodávají tu správnou atmosféru.
Ptáte-li se, zda jsou vlčáci nějak hodnoceni, tak samozřejmě jsou. Přesný systém a způsob vám však zůstane skryt. Nicméně si myslím, že si jej dovedete představit, podle toho, co bylo psáno výše.
Pokud byste chtěli vědět více o našich signálech, o tom co je to stezka Vlčat a nebo snad kdo smí zametat klubovnu a kdo poodhalit magickou stěnu, tak vás nepotěším, protože to se teď ode mne nedozvíte. To je takové malé tajemství a je dobré nějaká tajemství až do poslední chvíle neodhalovat. Třeba také někdy do našeho Řádu vstoupíte a potom by vás mrzelo, že jsem vám to řekl takhle dopředu.
O Dvou domech
V našem Řádu se kouzelníci rozdělují na dva druhy. Na Čaroděje a Mágy. Jejich schopnosti se podobají avšak čarodějové se spíše orientovali na kouzla a přeměny, zatímco mágové spíše ovládali umění přesvědčovat a psychické síly. Krom odlišných znalostí se v tomto rozdělení také skrýval organizační úmysl. Každá kategorie totiž příslušela k jinému „domu“. Dům si nepředstavujme jako nějakou budovu, ale spíše cech. Organizovanou skupinu, která měla své dva správce a která soutěžila proti druhé takové společnosti druhého domu. Je pravda, že zápisky také mluví o tom, že hlavní shromaždiště čarodějů byla jakási obrovská dřevěná chýše, zatímco mágové se scházeli ve vysoké kamenné věži, ale na to v knize není kladen žádný větší důraz. Ten je především přisuzován prazvláštní magické hře, kde se tyto dva domy utkávali. Probíhala mezi nimi celá řada různých klání, ale toto bylo opravdu něco extra a jejímu průběhu věnovali opravdu tu nejvyšší pozornost. Možná pro její dlouhodobost, protože tato hra trvala celý jeden rok. Starší mágové vytvořili malý svět plných složitých úkolů, záludností, pastí a bludišť. Nádherný svět, ale pouze jedna cesta vedla k cíli a tu měl každý dům za úkol v co nejkratší době nalézt. Další kouzlo, které obklopovalo tento malý svět, spočívalo v tom, že se do něj nedostal žádný člověk a mohli v něm být pouze dva tvorové, na které však mohl kdykoliv a kdokoliv z našeho světa seslat jakékoliv kouzlo, které jim v cestě pomůže. Každý dům si vybral jednoho tvora a poslal ho do tohoto světa. První čarodějové si vybrali ještěrku a mágové havrana. Od té doby se tyto dvě zvířata stala jejich znaky a každoročně se předhání, kdo bude první v poslední bráně. Tento rok se po dlouhé době opět havran s ještěrkou střetávají. Kdo vyhraje? To záleží na tom, jak budou členové jednotlivých domů spolupracovat a pomáhat svému vyvolenému tvoru při překonávání nebezpečných nástrah. Tak se podíváme, kdo patří do jakého domu.”
2004
Řešíme zapeklitý případ, kdy se nám ztrácí na táboře věci a objevují se zásadně na jednom konkrétním místě. Slavní detektivové jako například komisař Javert, Marlow, Drsný Harry a další přijíždí do tábora a snaží se této záhadě přijít na kloub. Pod nohy se jim pletou malí cucáci, kteří ale postupně zlepšují své schopnosti až v lecčem své “vzory” předčí a záhadu vyřeší.
Letos bylo velkým hitem Diabolo, které několik dětí téměř nepustilo z ruky. Během jedné z výprav s Jáňou do okolí měly děti velké zážitky z ochutnávání rostlin. Takovou pikantností byl fakt, že v v divadelních představeních tohoto roku bylo nadměrné množství mrtvol, což ale do celého detektivního tábora docela zapadalo. Na náš tábor letos dorazila i televize ZAK, aby si natočila, jak vypadá náš tábor a jak se v něm žije. Dostali jsme totiž dotaci od plzeňského kraje na podporu programů, které se týkají třídění odpadů.
Učinili jsme pokus a vytvořili jsme dotazník pro rodiče, abychom systematickým způsobem získali zpětnou vazbu na naši činnost.
Oddíl se předával do rukou Meruňky (Jana Marunová) a Fridexe (Marek Ottis).
2005
V únoru jsme se rozjeli až do Mentaurova u Litoměřic, abychom tam strávili jarňáky. Sněhu tam příliš nebylo, ale to nevadilo. Nechali jsme se inspirovat knihou Terryho Pratchetta Nohy z jílu a děti měli mimo jiné i možnost si po nějaké době koupit golema, R+R, který jim musel plnit veškerá přání, což nebylo zejména některým golemům úplně po chuti a tuším, že došlo v příběhu ke vzpouře. Udělali jsme si též výlet do nedalekého Terezína.
V létě jsme se přesunuli na dva týdny do Afriky, kde jsme plnili náročné zkoušky a museli jsme se vyrovnávat s pohromami, které na nás sesílal zlý šaman. Nakonec se ukázalo, že nás jen celou dobu společně s náčelníkem zkoušel a byl hrdý, že jsme obstáli. V průběhu tábora proběhl první ročník Chvalšovice Festu, při němž zazářili takové hvězdy jako skupina Žluté kuře nebo Už jde Jakub. Slibový oheň nás téměř udusil, protože jsme byli v Teepee, vše bylo mokré a oheň strašně kouřil. Mokrá varianta slibového ohně v Teepee už nikdy nebyla znovu prosazena, protože ti, kteří to zažili už to nikdy nedopustili. Během třetího tábora, který byl už jen pro skauty a skautky, jsme rozjeli táborovku na námět oblíbené hry Citadela a někteří hráči i dnes vzpomínají, že to byla jedna z těch, které si nejvíce užili.
Do vedení oddílu se pouští Čilpan (Jindřich Hejna) s Naďou (Naďa Kratochvílová).
2006
Na jarní tábor jsme jeli do Dolního Žandova, což byla ve skutečnosti expedice za dobytím severního pólu. Lyžovali jsme na dřevěných lyžích, vařili si na sněhu, oblékali se do neskutečných vrstev oblečení a podobně.
“Vzhůru na palubu,” kříčí kapitán a my všichni musíme na svá místa. Každé ráno napínáme plachty a na noc zas vykasáváme. V rámci tábora plujeme společně s Modrou střelou jako loupeživý piráti po mořích. Zpíváme z nově vyrobených zpěvníčků a z důvodu vytrvalých dešťů musíme kolem našich velkých stanů kopat odvodňovací kanálky. Opravdu jako na moři. Bláto se používá jako bitevní munice. Také jsme si postavili potní chýši, která byla silným zdrojem zážitků pro skauty, skautky, rovery, rangers i vedoucí. Roveři si také plnili své roverské zkoušky. Dle zvyku modráků se každý večer hraje fotbálek. Proběhla též velká zdravotnická hra, kdy jsme se snažili ošetřit zraněné po velkém útoku mimozemské civilizace.
Puťák po šumavských hájích a loukách byl krásný, ale někteří členové na něj mají velmi útrpné vzpomínky, že se nic nehrálo a moc chodilo.
Proběhla také legendární výprava do Veletova u Kolína, kde nebyla žádná elektřina, svítili jsme petrolejkami a proběhla na ní velká noční bojovka v kukuřici.
Oddílové vedení přebírá Naďa (Naďa Kratochvílová) s Olinou (Olga Zítková)
2007
Rok 2007 se nese v duchu oslav 100 let skautingu. Nejprve jsme se jako jeden z oddílů z Plzně aktivně zapojili do přípravy programu v rámci slávnosti skautských šátků v Praze. Naše skautky a skauti si adoptovali Barbados a ten na Staroměstském náměstí v Praze prezentovali hrou veřejnosti a ostatním skautům z celé České republiky. 1. srpna 2007 jsme na Přimdě společně s Modrou střelou přivítali svítající slunce a o několik hodin později vstoupili do nového skautského století. Střelenou střediskovou párty století jsme si pak užili v roli organizátorů programu pro světlušky a vlčata ze střediska. Rok se vyvedl i z pohledu našich roverů a rangers, kteří si založili vlastní družinu, která se nyní podílí na vedení oddílů.
Na jarním táboře jsme zakotvili v Táboře, kde skauti v noci převáželi zraněného Jonýse v nákupním košíku do nemocnice přes celý Tábor. Neměli jsme s sebou auto. V jedné zatáčce ho dokonce téměř vyklopili nebýt pohotového George, jenž jej zachytil v pádu. Na cestě zpět jel Jonýs sanitkou, protože paní doktorka jej nechtěla nechat jet zpět v nákupním košíku, což bylo osudné skautům, kteří byli odchyceni městskou policií. Bylo velmi obtížné celou situaci vysvětlit, když s nimi nebyl vedoucí. Nahlásili tedy jeho jméno, bydliště, telefonní číslo a museli odpřísáhnout, že košík vráti. Policisté dokonce vyhrožovali tím, že si to přijedou zkontrolovat. Nepřijeli. Hráli jsme tam také famfrpál a hodně Říši snů.
Tábor letní jsme uskutečnili společně s Modrou střelou na jejich tábořišti v Bezdružicích, což bylo po dlouhé době na jiném tábořišti než u Chvalšovic. Teď už víme, že to bylo i na dlouhou dobu naposled. Oba oddíly si společně prošli Peklem a Rájem v příběhu podle Otakara Batličky. V potoce jsme si hráli na vojáky. Natočili jsme videoklip do střediskové soutěže Klapka. V noci nás přepadli a sebrali nám vlajku, protože hlídku si vzali dva kluci, kteří se kasali, že budou hlídat celou noc, ale spánek je kolem čtvrté přemohl a v tu dobu došlo k přepadu.
2008
Na první pohled by se mohlo zdát, že jsme rokem 2008 propluli poklidně, užívajíc si tradiční akce a výpravy. Ovšem na pohled druhý musíme konstatovat, že rok 2008 byl i rokem změn a nevšedních zážitků. Jednou z těch tradičních akcí byla jarní výprava, opět s Modrou Střelou. Na „Švýcaráku“ v Jižních Čechách jsme v rámci rodinných klanů zkoušeli projít záludnostmi života v nové zemi. Během jarní výpravy došlo i na předání vedení oddílu Olině (Olga Zítková) a Jonýsovi (Martin Jonáš).
Jaro bylo vůbec nabité akcemi, stihli jsme střediskovou bitvu o Prsten, sázení stromků i národní jamboree Klíč. A to už se jaro pomalu přehouplo v léto a léto znamená tábor. Vrátili jsme se znova na naše tradiční tábořiště ve Chvalšovicích a tam zažili báječné dobrodružství se strojem času a hledání konstruktéra stroje času – Ing. Šroubka – v minulosti. Tábor byl také pro naše skauty a skautky začátkem s jejich Cesty Zemí, Vodou či Ohněm, zkrátka jsme všichni začali s novými skautskými stezkami. Po táboře sebrala ještě desetičlenná skupina zbytky sil a vyrazila s batohy na zádech na puťák do Českosaského Švýcarska, kde se mnozí učili pískat, což vedoucím lezlo po nějaké době dost na nervy. Ti nejdrsnější z nás pak po puťáku odjeli na skautské kurzy Oikos a Odyssea.
A na podzim naše světlušky zjistily, že mají důležitý úkol v říši skřítků, víl a nymf. Z vlčat se naopak stali rytíři a byli také slavnostně pasováni u rotundy ve Starém Plzenci. Rok 2008 zakončilo skoro celé naše vedení mlsáním nejen čokolády na činovnickém setkání Bonboniéra. A také společně oslavili Vánoce na faře v Bukovci.
2009
V roce 2009 se Šedá střelka nepotýkala s žádnými nepředvídatelnými událostmi a příjemná překvapení převažovala nad těmi nepříjemnými. Současné vedení pokračuje ve své činnosti i v dalším roce. Během roku jsme se také snažili vylepšit naši skromnější bilanci sportovních akcí, ať už běžkami na jarní výpravě nebo víkendovou cyklo výpravou na Nepomucko. Podařilo se nám také uspět v soutěži V přírodě s přírodou vyhlašované Krajským úřadem a náš táborový projekt obsadil druhé místo.
Jarní tábor se uskutečnil v Jáchymově, kde jsme pomáhali mamě Yetti porazit sněhožrouta, abychom zastavili ubývání sněhu.
Tábor v Holubinkách byl rozhodně jeden z nejbláznivějších všech dob a pro mnohé také nejlepším ze všech. Hned během první hry, kdy o výsledcích celé náročné hry rozhodl hod kostkou to dal jasně najevo. Houbařská sezóna v malé vesnici vrcholí a všichni chtějí mít nejlepší úlovek. Rodiny tedy zuřivě hledali houbičky, aby v úplném závěru zjistili, že v nohách hub se nachází velké tajemství. V poslední den celého tábora proběhly svatby, což byl jeden další velký podraz, protože svatbou se změnilo příslušenství k rodině, takže ti, co do posledního dne vyhrávali se docela snadno najednou propadli a naopak. Tato akce vyvolala mnoho emocí.
Podzim 2009 byl pro nás ve znamení náborů a startu celoroční hry na motivy Středozemě.
2010
Rok 2010 byl pro Šedou střelku rokem, kdy hlavní výchovnou činnost již realizuje roverská družina Čunčátek. Roveři, mladí a zkušení lidé, kteří prošli skautskou výchovou, se aktivně podílejí jak na oddílových akcích, tak i na akcích pro veřejnost. Příkladem může být březnový Maškarák, kde s dalšími oddíly připravili zábavný program pro skautské i neskautské děti, nebo zářijová akce Skauti dětem v Českém údolí. Dále se někteří věnují humanitárním akcím jako je Kapka, Vánoční stánek, Postavme školu v Africe, atd. Přes veškerou činnost pro veřejnost se však náš oddíl i nadále soustředí na kvalitní výchovu mladých lidí, stejně jako tomu bylo i v předchozích 20 letech své činnosti. K tomuto výročí a na jeho počest jsme uspořádali oslavu, kde se sešel celý náš oddíl, a svoji návštěvou nás poctili i bývalí členové oddílu. Během roku jsme uskutečnili řadu výprav a táborů, z nichž nejdůležitějším je ten letní, který trávíme na Šumavě.
Po celý rok probíhala hra na motivy putování Středozemí a celá cesta vyvrcholila na táboře v Chvalšovicích. Prsten se nám i přes nápory skřetů podařilo donést do hory osudu. V třetím týdnu proběhl arabský den, kdy jsme byli vtaženi do arabských zvyklostí, kuchyně a dokonce i jejich oblečení. Hrát fotbal v turbanu a arabských šatech, které jsou jako noční košile byl opravdu silný zážitek.
Zajímavostí byla výprava do Klatov, kterou jsme uskutečnili společně s klatovskými skauty a do paměti se zapsala městská hra, kde Myši běhal v plynové masce a Jonýs s Klíštětem zase v celotělovém protichemickém obleku. Této zajímavosti si všimla i městská policie a nestačila se divit.
Vzpomínka na Jarní tábor z kroniky:
„Prsten moci?“
„Kde se asi skrývá?“
„Vždyť jsme prošli skoro celou Středozemi.“ „Nikde není.“
„Musí někde být!“
Baví se podivuhodná skupinka složená z elfů, hobitů, lidí a trpaslíků.
„Kam teď půjdeme?“ Vykřikne někdo.
„Nezbývá než se podívat až sem,“ pronese někdo další a ukáže na jedno místo na mapě. Po chvilce pokračuje: „Je to daleko a není tam bezpečno. Lidé to tam nazývají Kovářov. Mají tam hostinec, ve kterém se ubytujeme, a odtud budeme vyjíždět do kraje a hledat.“
Nastane chvilka ticha.
„Tak na co čekáme?! Jedeme!!!“
Jak se domluvili, tak učinili. 3. Února celá skupinka odcestovala na určené místo. Několik dní cestovali po zasněženém kraji. Zažili mnoho nezapomenutelných dobrodružství. Setkali se například s Enty, s velkými pavouky, kteří je pronásledovali. Uniknout jim bylo těžké, ale pomocí ohně se jim to podařilo. Přes velké odhodlání najít prsten nezapomněli, také na zábavu. Sáňkovali, stavěli iglú, zahráli si honičku ve velkém bludišti ze sněhu a po večerech hráli deskovky. Nakonec museli uznat, že prsten v tomto kraji nenaleznou. Ale předtím než se vydali domů, se zastavili v království elfů, kde společnými silami připravili velkou slavnostní večeři. Dne 7. února zabalili všechny svoje věci, rozloučili se s Kovářovem a vydali se domů.
2011
Rok 2011 byl úspěšný pro celý náš oddíl, který měl v tomto roce více než padesát členů. Skauti vyhráli okresní kolo prestižního Svojsíkova závodu a naše družina skautek se dokonce probojovala až do kola celorepublikového. Počet členů ve všech družinách narostl a družina Světlušek se dokonce musela rozčlenit na dvě podskupiny, které mezi sebou během roku soutěží. V uplynulém roce jsme také uskutečnili mnoho výprav jak do přírody, tak do měst. Mezi ně patřila návštěva krásných Mariánských lázní, vandrování po Jizerských horách nebo účast na festivalu deskových her. Jako obvykle jsme spolu také oslavili Vánoce, prožili jarní prázdniny a neodmyslitelným vrcholem roku byl jako vždy náš tábor na Šumavě, který se nesl ve westernovém duchu a strávili jsme jej opět s oddílem Modrá střela. Karetní hra Bang se mastila téměř každou volnou chvilku. Klid tábora narušovaly duely, které byly mezi pistolníky na denním pořádku.
Jarní tábor proběhl v Kralovicích se Zelenou střelou na téma Dinotopie.
2012
Rok 2012 byl úspěšný pro celý náš oddíl, který měl v tomto roce více než padesát členů. Kromě družinových schůzek, které probíhaly jednou týdně, se každý měsíc konala minimálně jedna výprava nebo jiná akce. Během roku 2012 jich bylo v celém oddíle přes 30. O jarních prázdninách jsme se jako piráti vydali do města Nymburk a oddíl byl svěřen Klíštěti (Klára Čapková) a Bajče (Barbora Cimlerová) a opět Jonýsovi (Martin Jonáš).
Vlčata se zúčastnila Závodu světlušek a vlčat a na svatého Jiří jsme s plzeňskými skauty slavili 100 let českého skautingu. Uspořádali jsme také výpravu pro členy oddílu a jejich rodiče, sourozence a kamarády, na které jsme se vzájemně o něco lépe poznali a užili si spoustu zábavy. V prosinci jsme společně oslavili oddílové Vánoce na třídenní vánoční výpravě. Projeli jsme se též na cyklovýpravě, kde jsme řešili záhadu ukradené modré karbunkule.
Letní tábor jsme strávili na tábořišti na Šumavě. Jako vždy jsme spali v podsadových stanech, které jsme si sami postavili, pili vodu, kterou jsme si sami přivezli z vesnice, a vařili na dříví, které jsme si sami zpracovali. Letos se naším táborem prolínaly příběhy starých řeckých bájí, jejich hrdinů a bohů. Na tábor se nám podařilo získat dotaci za projekt V přírodě s přírodou, který jsme podali na Krajský úřad Plzeňského kraje.
V létě jsme se pustili do oprav naší klubovny a budeme v nich pokračovat hned, jakmile poleví zima. Těšíme se, že naši klubovnu zvelebíme a že bude o to příjemnější v ní trávit společný čas.
2013
V roce 2013 se počet našich členů dále rozrůstal a dosáhl počtu 58. Kromě družinových akcí proběhlo i několik (již tradičních) oddílových akcí. Jarní prázdniny jsme strávili v okolí základny Vávrovka u Veselí nad Lužnicí. Snažili jsme se odvrátit stavbu mezigalaktické dálnice, která byla naplánována právě přes naší planetu. Po několikaleté pauze byl tábor uspořádán na dobu celých prázdnin a tento koncept se nám velmi osvědčil.
Letní tábor jsme pak jako obvykle strávili na šumavském tábořišti poblíž vesnice Chvalšovice. Jelikož je nám toto místo blízké, trápilo nás poškození křížku na přilehlé louce – pod vedením Jonýse se však podařilo křížek, zrekonstruovaný panem kovářem Štruncem, vrátit na své místo v téměř původní podobě. Letošním tématem tábora byl středověk a kromě záchrany korunovačních klenotů Karla IV. se děti blíže seznámily se stromy a včelami – tato druhá část tábora vznikla v souladu s projektem V přírodě s přírodou, na který jsme získali dotaci od Krajského úřadu Plzeňského kraje. Po dvou týdnech strávených na šumavské louce jsme se vydali na týdenní expedici do Rychlebských hor. Tato akce byla určena již jen členům ve skautském a vyšším věku. Závěr roku a Vánoce jsme s oddílem strávili v Holostřevech na příjemné víkendové vánoční výpravě.
Světlušky se zúčastnily závodu Malé mlsné opice. Společně s vlčaty si pak užili zábavu na Maškaráku. Skauti a skautky se v dubnu zúčastnili okresního kola Svojsíkova závodu a umístili se na 4. a 3. místě.
Stále probíhá oprava a zvelebování naší klubovny – na jaře a na podzim proběhly celooddílové brigády a opravám jsme se věnovali i přes léto. Na jaře bychom se chtěli pustit do oprav interiéru.
2014
Uši i nosy nám červenaly zimou, ale i přesto jsme se v lednu vydávali na výpravy do přírody. O jarních prázdninách jsme vyrazili na týdenní jarní tábor do Novohradských hor. Tento rok se k nám přidaly také holky ze Stříbrné střelky a kluci ze Zelené střely. Moc jsme si to spolu v tak velkém počtu užili. Rozkvetlá a zelená příroda nás lákala ven, a tak jsme se na jaře vydávali na výpravy a závody. Speciální akcí pro skauty a skautky byla Cyklovýprava, díky které jsme objevovali krásné kraje snáze a rychleji než pěšky. Každé dva roky se také koná velké setkání všech oddílů našeho střediska, na kterém jsme ani letos nemohli chybět. Na konci května jsme se s botkami a občas i trochu bez nich vydali na jednodenní výpravu s rodiči do okolí Švihova. Mohli jsme si spolu hrát a povídat a byli jsme za tu příležitost rádi, protože takových není během roku mnoho. Letošní celotáborovou hru připravovali vůbec poprvé naši roveři sami, a tak byl náš letní tábor provázaný příběhem popleteného, veselého a přátelského městečka Kocourkov.
Největším úkolem tohoto roku bylo odvodnění klubovny, do kterého jsme se pustili na začátku srpna. Znamenalo navezení a přemísťování 20 tun štěrku, 1,5 tuny obrubníků, 2 tun písku, zapojení mnoha vedoucích a dokonce i jednoho malého bagru. Nový skautský rok jsme zahájili střediskovým Víkendem plným objevů a řadou družinových výprav. Náš oddíl se v roce 2014 opět rozrostl a dosáhl počtu 61 členů.
2015
Během tohoto roku jsme si prožili mnoho dobrodružství. Jedno z největších začalo na týdenním jarním táboře v Hostinném. Snažili jsme se poskytnout pomoc hrstce přeživších v postapokalyptickém světě promořeném radiací. Dobrá zpráva, svět se nám podařilo zachránit. Na letním 14 denním táboře jsme se naopak přesunuli hluboko do minulosti a stali vikingskými bojovníky a bojovnicemi. Po poslední vybojované bitvě jsme se vydali se staršími skautkami a skauty na týdenní putovní tábor po krásách šumavských.
A pak přišel opět podzim, který jsme ale letos věnovali něčemu netradičnímu, oslavě 25 let oddílu, kam kromě stávajících členů přišlo mnoho členů bývalých. Celý den vládla příjemná přátelská atmosféra napříč generacemi, a dokonce jsme měli možnost si projít jednotlivá období oddílového života na speciální audiovizuální výstavě. Podzim byl letos zvláštní i tím, že byl první zkouškou pro nové a mladé vedení oddílu, oddíl přebírá Tygr (Tomáš Knížek), Bob (Matěj Rott) a Kostelníček (Klára Kozáková). Zvládli to skvěle, včetně vánoční výpravy s nadílkou. Během roku se nám také podařilo opravit podlahu v klubovně a sesbírat úspěchy v tradičním celorepublikovém skautském závodě. Obě naše družiny postoupily do krajského kola a dívčí dokonce do ústředního.
2016
S rokem 2016 jsme vylétli vzhůru, vylétli jsme ve vzducholodi na Jarní tábor přes Alpy, Aljašku i Himaláje. Jaro ale přineslo ještě druhý takový let vzhůru, když se světluškám podařilo probojovat do postupu v okresním kole ZVASu, a pak o pár měsíců později se dostaly až do celostátního kola. V létě jsme plánovali, že opět vzlétneme tentokrát na tábor na Maledivy. Cestou ale letadlo havarovalo a my jsme ztroskotali uprostřed oceánu. Trvalo dva týdny než se nám podařilo dostat pryč, a tak jsme na zbytek roku raději s létáním přestali. Raději jsme se pustili do zemědělničení a pomáhali jsme stříhat, odčervovat a vážit ovce. Na podzim jsme se pustili do naší klubovny, vyměňovali jsme lino, koberce i světla, dokud nás od práce nezahnala zima. Oslavu Vánoc, na kterou jsme se tak těšili,
nám málem překazila ledová královna, naštěstí jsme se jí srdnatě postavili, a Vánoce i konec skautského roku jsme oslavili, jak se patří. Nakonec možno snad jen dodat, že nových skautů stále
přibývalo, a tak jsme rok 2016 ukončili s přesně třiapadesáti dětmi. Z vedení oddílu odchází Tygr, chopí se jej Bob (Matěj Rott) s Kostelníčkem (Klára Kozáková).
2017
Rok 2017 jsme hned v lednu zahájili novoroční sněhovou oddílovkou. Koncem zimy jsme se ještě během jarních prázdnin vydali alespoň na malý výlet, aby nám nebylo líto, že se jarní tábor zrušil. Společně jsme si v dubnu zahráli na hraničáře a o měsíc později jsme se ještě ve větším počtu sešli
na výpravě s rodiči a kamarády na Chlum. Družinky skautů a skautek se zúčastnily okresního kola Svojsíkova závodu, skauti postoupili do kola krajského. Víkend před táborem jsme si společně zapracovali na táborové louce, abychom pak měli kde stavět stany.
Dva týdny tábora jsme strávili křižovali Karibik a po různých ostrovech jsme hledali stopy, které nás dovedou k obrovskému pokladu. Třetí týden tábora byl putovní. Vydali jsme se Bačou sehnat jeho ovce přitom jsme se podívali do Moravskoslezských Beskyd, na Ivančenu a vyšplhali jsme na nejvyšší vrcholky tohoto kraje. Během podzimu jsme jezdili na výpravy a tábor si připomněli alespoň promítáním fotek a videí. Poslední společnou akcí v roce 2017 byla vánoční výprava do Rokycan, kde jsme si zazpívali koledy, ochutnali cukroví a rozdali dárky.
2018
Jarní tábor na Švýcaráku jsme prožívali v duchu Zlatého kompasu, kde jsme uvízli autem v bahně a museli nás vytáhnout dobří domorodci. Byl po dlouhé době zase sníh a tak jsme uspořádali velké závody v bobování a hráli naší oblíbenou hru na lišku a zajíce.
Letní tábor proměnil naše tábořiště v kouzelnickou školu. Šest kolejí se společnými silami snažilo zastavit proradného Grindewalda.Velmi populárními byly kouzelnické souboje. Učením nových kouzel mohli čarodějové postupovat do vyšších úrovní a metali tak silnější zaklínadla.
Na podzim jsme s celým oddílem vyrazili na základnu Bílý Orel, kde jsme se vžili do poválečné doby, kdy jsme se snažili překročit hranici Československé socialistické republiky. Vánoční výprava se uskutečnila na faře v Železné Rudě, udělalo se rekordních 100 řízků a 15 kg bramborového salátu a vše se jako obvykle snědlo.
2019
Rok 2019 jsme tradičně zahájili novoroční oddílovkou. O jarních prázdninách jsme se vydali na Jarní tábor, kde jsme zachraňovali havarovaného francouzského letce v době 2. světové války. Skauti a skautky se v dubnu zúčastnili Svojsíkova závodu, ze kterého dívčí hlídka nakonec postoupila do krajského kola. V květnu jsme si udělali výlet se všemi rodiči k řece Berounce a hned o týden později
nás jako cyklisty přivítalo okolí Karlštejna. V červnu jsme se radovali ze třetího místa skautek, které si přivezly z krajského kola Svojsíkova závodu v Rokycanech. Také jsme si zamakali na táborové louce, abychom měli na táboře kde bydlet. Dva týdny letního tábora jsme pak prožili v duchu příběhu Hobit. Pustili jsme se také do výměny střešní krytiny našeho altánku, protože na některých místech již propouštěla vodu a některá prkna jsme museli nahradit novými.
Třetí táborový týden byl putovní v okolí řeky Střely. Na podzim jsme si tábor připomněli oddílovkou a promítáním fotek a videí. Celý rok jsme zakončili vánoční výpravou na základně Bílý orel, kde jsme si zazpívali koledy a předali dárečky. Potom jsme zamávali do foťáku prskavkami a těšili se, kolik dobrodružství nás čeká v dalších letech.
2020
Rok 2020 byl poznamenán omezením činnosti z důvodu celosvětové krize způsobené rozšířením nemoci Covid-19. Přesto jsme se odvážili uspořádat letní tábor, na který nám hned druhý den přijela hygiena a chtěla ho zakázat, protože nám chyběla příjezdová cesta. Kdo ví, co bude dál. Přes všechna omezení se nám povedlo zasvětit mnoho zaklínačů a čarodějek a zachránit s nimi svět před nájezdy nebezpečných stvoření. Ačkoliv na konci se ukázalo, že stvoření ač nebezpečná, nám nechtěla ublížit, ale jen zoufale hledala protilék na nemoc, která řádila v jejich světě. Soucit v mladých zaklínačích a čarodějkách zvítězil a tak jim pomohli protilék vyrobit i za ztrátu jejich dobrého přítele, moudrého mistra zaklínače.
Na táboře se v letošním roce předávalo vedení do rukou Zelí (Zuzana Švejcarová) a Lvíčete (Jakub Kovařík).
2021
I tento rok nás velmi ovlivnila pandemie covidu 19. Měli jsme online družinovku, které nebyly moc snadné na přípravu a pro rádce družin to bylo vyčerpávající, za to jim patří velké díky. Naštěstí čím více se blížilo léto, tak se začaly uvolňovat i opatření a v červnu už jsme se zase mohli scházet venku za splnění různých pravidel.
Jarní tábor neproběhl právě z důvodu pandemie.
Letní tábor se nám naštěstí podařil uspořádat. A tak jsme jako obvykle na začátku července vyjeli na tábor. Téma tábora byl herní post apokaliptistický svět Falout. První den děti zažily velikou oslavu spojení dvou společností, které jim garantovaly místa v jejich atomových bunkrech. V tu noc proběhlo velké fórum mocností zemí, a vznikla kvůli tomu atomová válka, my jsme ale na to byly připraveni, a tak jsme se vydali do atomových krytů. Po par letech jsme se probudili z krio spánku a začali jsme se starat o náš kryt. Po několika dnech, se ale náš kryt rozhodl, že si vypne podporu života a otevře nám dveře ven do světa zničeného atomovou válkou. Nejdříve jsme se museli spojit s hlavním CEO firmy která nám vybudovala ty bunkry. Následně jsme se dozvěděli že se o sebe máme postarat a postavit si svoje vlastní město v pustině. Po cestě jsme potkali spousty frakcí, které nám chtěli pomoct, ale i frakci, která nás chtěla zotročit. Když jsme postavili naše město tak jsme se dozvěděli, že se na nás chystá velký nájezd otrokářů. Pomocí získaných technologii a pomoci našich spojenců jsme se dokázali ubránit a získat tak svoje postavení a nezávislost v tomto nemilosrdném světě.
Po letním táboře jsme měli jako každý rok zahajovací družinovku, kde jsme přivítali nováčky do našeho oddílu. Do konce roku náš skautský život probíhal poměrně normálně a zažili jsme spousty zábavy a uspořádali jsme spousty výprav.
V tomto roce vznikla Roverská družina na popud zakládajících členů, a i díky iniciativě Jakuba Kováříka (Lvíčete), který se stal jejím patronem. Zvolili si název své družiny Poutníci.
Tento rok jsme jako každoročně zakončili vánoční výpravou. Kde jsme jeli rozsvítit vánoční stromeček a prožít Vánoce v Železné Rudě na faře. Bohužel jsme zjistili že starou hvězdu nám zničily myši, a tak jsme se vydali hledat novou. Naštěstí jsme se dozvěděli že v tu noc padaly hvězdy a jedna spadla na zem. Hvězdu jsme našli pak jsme ji následně oživili a společně jsme mohli oslavit Vánoce.
2022
V letošním roce došlo v našem oddíle hned k několika změnám. Změna se týkala jak celého vedení, které bylo předáno Jiřímu Jonášovi (Chorchemu) a Danielu Vodrážkovi, ale i ve vedení družin, do kterého se postupně zapojili rádci, kteří absolvovali střediskový rádcovský kurz. Krom neodmyslitelných družinovek a pravidelných výprav se uskutečnily i velké oddílové akce, jako například Jarní tábor během jarních prázdnin na začátku února v Děčíně. Počasí ani místní podmínky nám moc nepřály, ale i přes to jsme si akci užili a budeme na ni ještě dlouho vzpomínat. Tématem CTH byl stroj času. Novinkou bylo vaření venku s Jirkou Babicou ve velmi polních podmínkách. Nachýlil se čas prázdnin a s ním i vrcholící přípravy tábora letního, jehož letošním tématem byl Zapadákov, westernové městečko se spoustou osobností, kterým účastníci pomáhali (barmanovi s jeho podnikem, šerifovi chytat bandity, kovbojce s dobytkem apod.) Na podzim se uskutečnilo výjezdní zasedání oddílové rady. Tento rok celá akce probíhala u Nepomuka.Rok jsme zakončili vánoční výpravou na základně v Rokycanech. Tématem byla záchrana Kaie ze spárů ledové královny. Úspěch celé akce podpořila neskutečná spousta bramborové-ho salátu a řízků.
2023
Rok 2023 odstartovala každá družina zvlášť a brzy na to jsme vyjeli na náš jarní tábor, tentokráte jsme letěli do vesmíru. Jaro bylo celkově nabité akcemi, a tak se skauti a skautky vydali společně na národní jamboree, účastnili se Svojsíkova závodu, pracovali jsme na velikonočním stánku, a dokonce se znovu sešla družina roverů na společné výpravě. No ale největší událostí roku byl samozřejmě tábor, tento rok s tématem Asterixe a Obelixe. Kromě kůlů na legionářské helmy, které si děti nosily jako trofeje z bitev, si dokonce postavily pozorovací věž, aby tak snadněji odolávaly Caesarovým útokům. Jako oddíl jsme zvítězili na Olympiádě v Římě, splnili všechny Caesarovy úkoly, potkali se s krásnou Kleopatrou a dokonce jsme uspořádali módní přehlídku. Na závěr toho všeho se z nás stali sprchování vládci celého římského impéria. Vedle těchto velkých událostí v Galii se některým z nás podařilo odslibovat, splnit výzvu třech orlích per nebo zvládnout svoje roverské zkoušky. To všechno jsme zvládli za jeden tábor, na nějž navazoval pro starší puťák. Září jsme odstartovali zahajovací družinovkou a nabrali jsme nové členy. Družiny skautů a skautek zažily během podzimu zaškolení a výcvik, jak přežít v nebezpečných a zamořených oblastech. Rok 2023 jsme zakončili tradičně vánoční výpravou v Sušici a tento rok jsme se přenesli do doby kamenné, kde si děti procvičily zdravovědu a naučili se lovit mamuty. Celý tento rok byl zakončen společně u předávání dárečků.